Střídavý proud
Elektromagnetická indukce
Elektromotor na trojfázový proud
Magnetické vlastnosti látek

Elektromotor slouží k pohánění různých mechanických zařízení.

Motor se skládá ze dvou hlavních částí: rotoru a statoru. Stator tvoří 3 cívky, které jsou proti sobě posunuté po kružnici o 120°. Na nákresu jsou znázorněny jako modrá, zelená a červená čára. Každá z cívek je pak připojena k jiné fázi, které jsou rovněž navzájem posunuté o 120° (neboli o jednu třetinu periody časového průběhu). To zajišťuje, že když je na jednom z elektromagnetů nejvyšší amplituda napětí, na zbylých dvou elektromagnetech je amplituda poloviční a navzájem opačně orientována (na magnetech je opačná polarita napětí). S tím, jak se mění fáze, se výslednice magnetických sil otáčí dokola a roztáčí tak rotor, který je tvořen magnetem. Takto je konstruován synchronní motor.

Asynchronní motor má stator totoţný jako synchronní. Liší se v konstrukci rotoru, a tím i v jeho vlastnostech. Ten je tvořen kovovou kotvou (obrázek 4), jenž připomíná klec na ježka v kleci ze známé knihy J. Foglara. Sama kotva by se k magnetům příliš nepřitahovala, ale díky nestacionárnímu magnetickému poli na cívkách se v ní indukuje elektrický proud. Pokud kotvou prochází elektrický proud, stává se elektromagnetem a k cívkám statoru se střídavě přitahuje a odpuzuje, a tak se roztáčí. Hlavním rozdílem oproti synchronnímu motoru je to, že když se sníží otáčky rotoru, zvětší se indukovaný proud, tím se zvětší magnetická síla klece a přitahuje se tak ke statoru větší silou. Jednuduše lze tedy říct: "S klesajícím počtem otáček za sekundu roste velikost síly působící proti zpomalení".